Anett píše

Nevěřícně na ni civěl a mladá blondýna mu oplácela stejnou mincí, s malinovými ústy dokořán a doširoka otevřenýma pomněnkovýma očima. Teprve pak si uvědomil, že je nahý. No co už, aspoň vypne hruď.

Vik na něj už čekal na rohu ulice, jak se domluvili. Pozdravili se jako vždy bratrským ťuknutím si pěstmi a podáním rukou. Takhle nenápadně a rychle proběhne předávka. Vítek se zarazil a vrhl na přítele pohled plný otazníků. 

Dystopická povídka o tom, jak věřit vlastní intuici je důležitější, než převlečenému příteli.

Uběhly teprve tři dny, odkdy seděl Vítek doma s rukou v sádře, a už se kopal nudou do zadku. Čas mu splýval, přestával mít přehled co je za den a kolik je hodin, neřešil. Od rána do noci hrál střílečky levou rukou, a tak jeho hrdina pořád umíral.

Mariana seděla za stolem a svírala v dlaních tu černou věc. Byla zimní noc, venku panoval úplněk a její domek obklopila mlha. Skromně vybavenou světnici osvětlovaly oranžové plameny z kamen a svíčka na stole.

Dveře vrzly a jako přirozený alarm přivolal ten zvuk na pomoc oblak těžkého vzduchu naplněného plísňovými spory, který má za úkol zneškodnit vetřelce svou toxicitou hned ve dveřích. Damiánovi se zatočila hlava a málem omdlel, ovšem ne z toho zápachu, ale z představy, v čem bude dva měsíce žít.

Damián měl dlouhého cestování plné zuby. Možná by to bylo snazší, kdyby včera tolik nepili, nakrčil nos. Konečně! S úlevou vyfoukl vzduch, jako napružený býk z nozder páru, když příšernou prašnou polní cestu na okamžik objal z obou stran les a vůz se ocitl ve stínu. Tričko, které by se dalo ždímat, odhodil zpátky na místo spolujezdce. Najednou cosi uviděl v dáli.

Z postele ho vyburcovalo zvonění budíku. Donutil se natáhnout ruku, aby típnul ten řev. Bylo pět ráno. Nevzbudil ho, protože nespal. Jen ho to vytrhlo z jakéhosi katatonického stavu, ve kterém strávil celou noc.

Byl jeden z posledních zimních týdnů. Od rána za oknem mrholilo a déšť se sněhem bubnoval na okenní tabulku a parapet. Seděl na posteli schoulený do sebe a sledoval, jak Nika soustředěně balí věci do tašky. Zadržovala přitom pláč, snažila se být silná.